Logo text

KMENY 0
Preview # 2 - Vlajkonoši

BB B
04 12 2013

Zde je další ukázka z připravované knihy KMENY 0, která po dvou letech navazuje na první a velmi úspěšný díl. Nová kniha se věnuje tématu městských subkultur a nezávislých společenských proudů před rokem 1989. Pod vedením Vladimira 518 jí dal dohromady kolektiv dalších 24 autorů a publikace obsahuje i obrovský počet archivního fotografického materiálu. V rámci městských projektů BU2R ji vydává Bigg Boss a Yinachi. Oficiální představení a release knihy KMENY 0 proběhne 12.12.2013 od 18,00 v pražské MeetFactory!
Předobjednávky jsou spuštěny, více informací zde!

KMENY 0 > Vlajkonoši
Text: Jiří Volek

Dávno před tím, než kotle domácích stadionů ovládly rváčské gangy hooligans propojené se skupinami ultras, organizující zábavné choreo, měly naše nejvýznamnější fotbalové kluby mezi fanoušky své „pionýry“, které tehdejší tisk označoval jako VLAJKONOŠE.

(…)
Od počátku osmdesátých let jednotlivé fanoušky nespojovala jen láska k vlastnímu klubu, která byla většinou daná místem původu, ale i touha po nekončící zábavě, jak přiznává plzeňská chuligánská legenda Pitralon: „My sme to měli o víkendu zcela jasně daný. V pátek na hokej a v sobotu na bigbít nebo na fotbal. A když sme přijeli, tak sme šli zase na bigbít. Prostě se to střídalo! A když sme jeli do Prahy, tak sem se prostě vrátil až v pondělí ráno.“ Napříč celou republikou se poslouchala po všech fanouškovských klubech rocková hudba. Na Ostravsku letěl Visací zámek, Hudba Praha a Titanic stejně jako v Praze nebo na Plzeňsku to byl i Vitacit, Citroni, Brutus, Kyklop a Odyssea.
(…)
Srazy na domácí zápasy a víkendové výjezdy se tradičně dohadovaly ráno před zápasem v dnes již legendárních hospodách. Plzenští škodováci se rádi scházeli v hospodě U Křelovců, Porubáci chodili k Zuzaně a potom bez výjimek hned za ostatními baníkovci na Kamenec. Letenští měli domov v hospodě Na Špejcharu, ze které je dnes mormonská modlitebna. „Dřevěná hospoda na křižovatce. Tam byl i nonstop. Takže tam sme si dávali sraz i na výjezdy. To byl domov Sparty. A to my sme se klepali, aby nám natočili pivo. Mně bylo patnáct. Venku u tramvaje byl stánek. Na to se nezapomene! Tam lítali chachaři z okna,“ vzpomíná dnes osmačtyřicetiletý vlajkonoš Jirka z Řevnic, který s Vencou Kudrnáčem sjezdil v roce 1984 se Spartou ČKD Praha kompletní sezonu. A protože „frajer, kterej nepije, nepatří na fotbal“, bylo každé „setkáníčko“ řádně prolité litry alkoholu. V hospodách to byl rum a pivo. Staré sparťanské legendy Kořala a Kobliha občas proložili pivo i „kladivem“: dvojdeckou bílého a dvojdeckou červeného vína, zalitou dvěma deci rumu. Baníkovci místo piva brali na výjezdy jabčák, třešňák, a kdo byl při penězích, koupil za 12 Kčs rybízák. Když hospody v deset zavřely, šlo se na „kvartýr“, kde se opět vše slilo s alpou dohromady. Pro mladé fanoušky v Plzni byla vždy povinnost na výjezd vzít láhev rumu, žitné nebo slivovice. Bez flašky ztráceli nárok na místo vedle starých „výjezďáků“.
(…)
Z rozhovoru se sparťanem Pavkou (47 let), skutečnou předlohou pro Dejdarova Šuryho ve filmu Proč?, který dostal nejvyšší trest, třicet měsíců.
Říká se, že jste se už po cestě servali s Ostravákama, je to pravda?
P.: Asi ne. To se říká takovejch věcí. Je to možný. Nikdo tomu tenkrát nevelel. Nic nebylo organizovaný, všechno bylo spontánní. Ale jestli jedna skupina prcala průvodčí a druhá skupina mlátila chachary, to nevim. Můžu ti říct, co sem dělal já. A já sem byl namol! Já vim, že sem chodil s činelama po vlaku a rozbíjel sem žárovky. Hrozná sranda, jak se to na mě sypalo. A pak vylítly dveře z okna. Říkám paráda. Prostě Brusel! V každý zastávce sme házeli flašky po fízlech, ale nikdo nás nezastavil. Ve vlaku s námi žádnej fízl nejel. Až v Žilině bylo obklíčený nádraží. Přišli do vlaku s průvodčí, která ukazovala na lidi, co ničili vlak. To ale nemohla vědět, protože do vagonu k nám před tím radši nešla. V Žilině sebrali přes třicet lidí. Mě ne. Do Bystrice sme přijeli s velkým zpožděním. Tam byl od policajtů klid, tak sme pak ovládli celé náměstí. No a na stadionu, mistři! Pak nás vyhnali vodníma dělama na nádraží a po cestě zpět sme už věděli, že z toho celýho bude průser.


foto archiv Jiřího z Řevnic


foto archiv Pitralona

boss