Peklo do kin oficiálně proniká 11. ledna 2019 pod názvem Hellboy: Rise of The Blood Queen. Rudého démona tentokrát hraje šerif ze Stranger Things, pravou rukou zkázy je režisér vynalézavých béček Psí vojáci nebo Pád do tmy.
Ondřej Čížek (Danger Days):
První dvě promo fotky jsou kruciální záležitost. Ron Perlman byl v obou (výtečných!) epizodách Guillerma Del Tora pohodlnej geezer, něco jako postarší, ve vypjatejch situacích flegmatickej, samozřejmě nepřetržitě hláškující buldozer. S Davidem Harbourem si naopak na první pohled spojuju mnohem větší, byť stále (ne)zdravou nasranost a monster ostřílenost. Díky jágrovskýmu ohonu, mnohačetným jizvám a vypracovaný fyziognomii vypadá jako zkušenej samuraj nebo rudá verze Konga. Samotnej černobílej záběr to zase celé hází do ponuřejší noir roviny – tady totiž vypadá tak trochu jako upgrade pekelná verze Blade Runnera. Takže hell yeah, těším se mimořádně, i kvůli tomu, že na scénáři se podílí jak sám Mike Mignola, tak spisovatel Christopher Golden, autor naprosto brilantního románu Hellboy: Ztracená armáda.
Lukáš Růžička (Nakladatelství Paseka):
Za nejlepší adaptaci Hellboye považuju Faunův labyrint, poetika a vizuály, jako kdyby přímo vypadly z Mignolova světa. I proto mě spíš děsí, jak se první fotky podobají verzi od Perlmana a del Tora. Můj subjektivní problém je, že Hellboyovu zajímavost chápu v kontrastu síly, mysticismu a určitý vyžilosti, steroidy, kterejma ho pumpujou filmaři, se k němu moc nehoděj. Nehledě na to, že vlasy a culík jsou v komiksech většinou utopený ve stínu, Mignola je upozaďuje, nenarušuje si s nima kompozici kreseb, takže leckdo podle mě vůbec nevnímá, že Hellboy něco takovýho nosí. Ale to jsou jen povrchní pindy. Když to bude smysluplnej film, ať si klidně nosí „man bun“. Jo a ta prostetická maska je taky trochu přehnaná, Harbour má Hellboyův ksicht a hlavně bradu i bez ní, tak nevím, proč ho maskujou na Perlmana.
