Šílený profesor Ďurech
O lásce
a kompatibilitě

Láska je pro mě energie, která nemá protiklad v nenávisti. Láska je pro mě čemu moderní fyzici říkají Jednotné pole. Magnetismus. Mezi dvěma póly vzniká tření, mezi klidem a hněvem, mezi dobrem a zlem, kde se nachází magnetická síla. Nemá žádné přesné hranice, je nekonečná. Dochází ke spojení duality s jednotou, kdy si tyto dva koncepty neodporují.

Milovat pro mě znamená nechat růst a nechat žít, pečovat a pomáhat. Dlouho jsem své věci znásilňoval a snažil se je přetvořit k invalidnímu obrazu svému. Snažil jsem se změnit své životní partnery, zasívat do nich něco, co v nich není, dělat z nich další klony sebe. Tak vzniká neštěstí. Buď přijměte druhého se vším, co k němu patří nebo jděte do prdele. Pokud zametete nekompatibilitu pod koberec, dříve nebo později vypluje a způsobí neurózy a hrůzy. Jde o kompletní přijmutí frekvenčního spektra druhého. Nemluvím o vnějších projevech – hmotě, masce. Mluvím o energii, která se nachází pod povrchem. Skutečné tělo má pouze jeden obraz, který je ve své podstatě elektrický i chemický. Pokud se ho naučíte cítit – a tuto schopnost má každá živá bytost (je nutno zdůraznit slovo živá) – můžete se s poměrnou jistotou orientovat po mapě kompatibility vlastních frekvencí s ostatními.

Při každém dalším transferu vaše Skutečné tělo začne modulovat nové Fyzické tělo, jedná s ním jako s nemocí, kterou se snaží co nejlépe vyléčit. Můžete však velice lehce podlehnout chemickému složení nového těla a dostat se do spárů tlustosti…nebo rakoviny, epilepsie a dalších genetických onemocnění. Pozor na vadné výrobky. Skutečné tělo, uchovávající celou vaši paměť, podobu, schopnosti, dovednosti…to je to co vstupuje do hry a co lze opravdu milovat. Kdo se zamiluje pouze do Schránky si možná dobře vyhoní s pomocí někoho, ale bude odmrštěn hrůznou prázdnotou, která po koitu nastane. Robotické kurvičky slouží k rozptýlení, neberte si je za ženy.

Je potřeba si najít někoho, kdo s vámi tvoří symfonii, ten starý uslintaný příběh o celistvosti, o kompletaci, o věčné lásce…někdo, kdo cítí vaše frekvence na úrovni umělce, na úrovni muzikanta…komu není odporná vaše vnitřní elektrická kytara, jenom kvůli tomu, že to je kytara…někdo hledá ptačí píšťalku a čumí někde s trombónem…

Je to ten starý příběh o chození rovnou za nosem. Partner vám musí vonět! Jeho chemická duše vám musí vonět! Smrdí-li, zdekujte se! To není pro vás.

Měl jsem dlouho problém přijmout své přítelkyně jako celek, než jsem zjistil, že problém je vcelku pragmatický. Moje frekvence nebyly s jejich kompatibilní neboli řečeno jednoduše, něco mě na nich neuvěřitelně sralo, něco, co se nedalo odpárat ani mým velmi silným kondiciováním, nedalo se z nich vymlátit věděním ani silou. Z brambory pomeranč neuděláte. Pozorujte předměty, které jsou vám libé a pečujte o ně a pomáhejte jim růst.

Toť mé pojednání o lásce, které nemá s jejím prožitkem však nic společného. Toto jsou pouze kydy bláznivého profesora Ďurecha, který se snaží analyzovat i to, co je analyzovat zbytečné. Promění zázrak lásky v pojednání o bagetě na benzínové pumpě a jejím výběru.

Tak tedy zpátky do magnetického pole…do té úžasné elektrické sametové vody a jejích očí, co se blyští jako diamanty…měsíční světlo laská její hvězdnou kůži…Liebe ist für alle da, auch für mich

ďurech