Atentát na Heydricha
70 let poté

Přesně před sedmdesáti lety zažíval náš národ – v té době protektorát – jedno z nejtěžších období vůbec, tzv. období heydrichiády.
Pojďme si připomenout událost, která zabírá v žebříčku českých dějin jedno z nejvyšších a nejdůležitějších pozic – atentát na zastupujícího říšského protektora Obergruppenführera Reinharda Heydricha, jednoho z nejvyšších představitelů třetí říše a nacistických zločinců.
Celá akce je z nynějšího pohledu vnímána celkem rozporuplně. Značný podíl na negativním vnímání výsledku atentátu má totiž i čtyřicetiletá komunistická diktatura, která nemohla přijmout fakt, že akci zorganizovala česká exilová vláda v čele s panem prezidentem Edvardem Benešem se sídlem v Londýně. Ihned po smrti Obergruppenführera Heydricha totiž započaly nepředstavitelné represálie proti celému českému národu. Hitler nařídil okamžité popravení 10 000 Čechů jako odplatu za smrt svého oblíbence, což se však ukázalo jako nereálné, a tak vyšel strašlivý plán na vyhlezní vesnic Lidice a Ležáky a další masové popravy.
Z tohoto důvodu vyvstává naprosto přirozená otázka, zda represe po útoku nebyly příliš vysokou cenou, kterou musel nevinný český národ zaplatit. Byl by ale skutečně počet obětí války nižší, kdyby se atentát neuskutečnil? Heydrich byl totiž také jedním z pohlavárů, kteří měli na svědomí genocidu Židů a Romů nejen na území ČS.
V celkovém pohledu dějin musí být tedy tato akce vnímána naprosto pozitivně, jelikož až díky ní jsme dokázali přesvědčit hlavní evropské mocnosti Bitánii a Francii, že jsme národ utlačovaný a rozhodně nesouhlasící s německou nacistickou “ochranou rukou“, tedy protektorátem, a dosáhli jsme toho, že obě země zrušily svůj podpis pod mnichovskou dohodou, což nám přineslo obrovské výhody po skončení války, protože jsme byli zařazeni mezi vítězné státy, a nemuseli jsme proto např. platit gigantické reparace.
Navíc celkovou odpovědnost za oběti represí nelze v žádném případě připisovat ani jednomu z atentátníků, či celé exilové vládě. Odpovědna je zcela jistě nacistická moc.
Nezbývá než poděkovat oboum hrdinům Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi, kteří 27. května 1942 úspěšně splnili svou misi, přestože věděli, že je zcela jistě čeká smrt, a otočili tak kormidlem českých dějin správným směrem.

Bůh žehnej všem obětem!

Matthew B