Logo text

Jared Leto jako The Joker > Boss, sadista & Marilyn Manson z Gotham City

C FI
06 08 2016

O výjimečnosti Jokera v podání Jareda Leta, která v aktuální smršti Suicide Squad trvá asi jen patnáct minut.

Ať je jasno hned v úvodu: Suicide Squad sice zaručeně bude kasovní buldozer, na druhou stranu si miliony fans budou muset přiznat palčivou realitu. Film sám je výtečně odstartovanou jízdou, které velmi rychle dochází dech a surově se láme ve fragmentární akční přestřelku, která ubíjí vlastní dobré nápady a místy působí jako špatná epizoda SG-1. Jeden z jevů, které se v současném Hollywoodu prostě dějí. Výsledek už od počátku trumfuje marketingová kampaň, jež je opět vynalézavější než dítě samotné. Od parádních „best of“ trailerů přes intenzivní komunikaci na sociálních sítích (instagramově se zapojuje snad celý štáb) až po (ne)pravdivé virální historky z natáčení, které svým způsobem lákají na skutečně podvratnou týmovku, jejíž natáčení z kompletního štábu činí jednu velkou semknutou rodinu a tudíž bude vše patřičně osobní a rebelující. Tyká se to samozřejmě i formování postavy, o níž tenhle článek je – The Jokera v podání pětačtyřicetiletého (whaaat?!) Jareda Leta.

Chameleon z Marsu
Režisér David Ayer si Leta dle svých slov pro Rolling Stone vybírá na základě kombinace dvou charakterních rysů, s nimiž si odjakživa spojuje právě i Jokera. Jednak dle něho Leto musí být tak trochu blázen, pokud je kvůli svým rolím ochotný pravidelně podstupovat fyzickou sebetrýzeň (pro roli vraha Johna Lennona v Chapter 27 přibral 30 kilo, pro roli transsexuála v Dallas Buyers Club zase drasticky zhubl) a druhak ho v pozici frontmana 30 Seconds to Mars s Jokerem pojí exhibicionismus a schopnost mávat s davy.

Krysa, kondomy & mrtvé sele
Leto během natáčení údajně z role nevychází ani na vteřinu, nechává se oslovovat Mr. J., ostatním členům týmu zasílá obskurní dárky (od mrtvé krysy pro Margot Robbie až po použité kondomy nebo zabité prase pro celý štáb), permanetně improvizuje a každé opakované jetí pojímá odlišně. Ve chvílích volna chodí na dlouhé procházky a trénuje jokerovský smích. Ať už je pravda jakákoliv a kdekoliv, legenda je zrozená, svůj život žije naplno a je teď bezpředmětné ji zpochybňovat nebo zabíjet. A přesto, že kreací Letova Jokera je ve snímku tristně málo (ve střižne šlo do „koše“ údajně až 15 minut materiálu čistě jenom z jokerovské show), v rámci filmového vývoje téhle postavy jsou dalším zajímavým krokem. Krokem jinam.

Scareface ve fialové
Letův Joker je v Suicide Squad protřelý maniakální král gothamského podsvětí s tetováním, jež tematizuje a glorifikuje jeho samotného. Materialista se silnou zálibou ve zlatých prstenech a řetězech, výstředním oblečení, zářivě fialovém lamborghini, vlastně čemkoliv, co sebemenším způsobem stvrzuje jeho neotřesitelné postavení mafiánského barona, co svou pozlacenou hůl třímá nad celou metropolí. Ayer pro Rolling Stone celkem výstižně popisuje, že Letův postmoderní Joker je místy doslovnou reinkarnací původní komiksové nemesis ze 40. let – jen logicky s tím rozdílem, že je převedena do džungle 21. století, se vší aktuální krutostí a eklektismem. Na jedné straně tedy respektovaná a obávaná ikona kontrolující noc City, na druhé skrz naskrz sadistický psychopat s ocelově stříbrným šklebem, jenž se dle Letových slov „cítí neuvěřitelně pohodlně během aktu brutálního násilí.“

Další očividné inspirace plynou zejména z pojetí Jokera v božské klasice The Dark Knight Returns (1986) Franka Millera (odtud si bere i jeho fyzické vzezření – díváte se ostatně na nejstatnějšího filmového Jokera vůbec), ale zejména také od Marilyna Mansona (zvolená móda, androgynní look i permanentní sexuální tenze ve scénách spojených s ním a zabíjením či s Harley Quinn). Pokud jde o mnohdy propíraného Davida Bowieho, Leto sice potvrzuje, že se zabýval “elegancí a nadčasovostí” jeho osobnosti, na druhou stranu to upřímně spíš celé působí jako půvabná pocta zesnulé, obdobně chameleonské ikoně. Leto ostatně vzápětí obecně dodává, že “Bowie is probably an inspiration for almost anything you can do creatively.”

Všimněte si spíš, nakolik je Letův mrtvolně vybledlý Joker v černém smokingu (tady se vyplatí mrknout na aktuální videoklip k ústřednímu filmovému tracku Purple Lamborghini) podobný tragické postavě z němého romantického hororu The Man Who Laughs z roku 1928. Řeč je o filmové adaptaci románu Victora Huga a příběhu o muži s permanentním šklebem, který je ostatně dodnes považován za prapůvodní inspiraci ke stvoření postavy Jokera jako takového.

Strach, hnus a (něco jako) láska
Pokud chcete srovnání s předešlými verzemi, tady je: Joker v podání Jacka Nicholsona (Batman, 1989) je postarší gangsterský kmotr, jemuž scénář zároveň přiděluje úlohu absolutního záporáka s osobním napojením na Batmana (závěr filmu prozrazuje, že stojí za vraždou Waynových rodičů). Samozvaný „The Clown Prince of Crime“, jehož následně (bez diskuzí naprosto geniálně) představuje Heath Ledger (The Dark Knight, 2008), je zase méně ukotvená, o to víc vzrušující ikona. Svým způsobem zhmotnění chaosu a zla, terorista & nihilista, u něhož nikdo nezná jeho skutečný původ a motivace.

S Nicholsonovým modelem má Leto společný smysl pro mafiánskou nadřazenost a image výrazného gangstera své doby, s tím Ledgerovým zase chirurgickou chladnost, roztěkanost i prudkou agresi a nepředvídatelnost. Všechny tři spojuje šílenství, touha po moci a kontrole uprostřed chaosu a extrémní bavení (primárně) sebe sama během vraždění.
Zatímco ale Nicholsonova verze spěje od počátku do konce k neřízenému cirkusovému rozkladu města a Ledgerova k jeho drastickému a poměrně strategickému ponížení, hnacím motorem pro Letova Jokera je (ve fimů vůbec poprvé) jednoduše láska – anebo možná spíš nějaká obskurní verze fetišismu. Jeho role v Suicide Squad je vedlejší, s ústřední skvadrou záporáků má společné jen to, že jeho členkou je jím zbožňovaná Harley Quinn. Jediným jeho cílem je tak dostat ji zpátky k sobě, do Gothamu. Skutečné původní záměry zformovaného sebevražedného oddílu jsou mu ukradené a pravděpodobně je ani nezná. Leto tak hraje veřejně poměrně profláknutého (střety s Batmanem, působení na mafiánské scéně) psychopata, který své maniakální jednání aktuálně přizpůsobuje tomu, aby po svém boku znovu mohl mít jedinou ženu (svého života), kterou se mu kdy podařilo naplno přetvořit k obrazu svému. Love story jak víno.

Budoucnost leží v Arkhamu
Jared Leto v několika interviews mluví o tom, že vystřižení řady scén s Jokerem ho sice mrzí, na druhou stranu potvrzuje, že Suicide Squad je pro jeho postavu teprve začátkem. Nezbývá tak než se těšit na dvě věci: za prvé, že vynecháné momenty půjdou ven prostřednictvím režiserského sestřihu a za druhé, že Leto dostane svůj prostor v plánované batmanovské sólovce v režii Bena Afflecka. Proslýchá se, že by se měla odehrávat v legendárním sanatoriu Arkham Asylum a dějově tak vycházet i přímo ze stejnojmenného komiksu dalšího geniálního šílence – Granta Morrisona. Joker by tu byl doslova jako doma, asi bychom se dočkali i vraždy Robina a Leto by svou expresivní kreaci s největší pravděpodobností dotáhl k dokonalosti. Zní to skvěle, teď už si jen přát, ať se to neposere.

Conrad Veidt v roli Gwynplainea v němém klenotu The Man Who Laughs (1928) německého režiséra Paula Leniho, tvůrce řady expresionistických hororů. Příběh o muži, kterému je násilně operován permanentní škleb do konce života. Naprosto klíčový zdroj pro vznik Batmanova nesmrtelného záporáka The Jokera ve 40. letech 20. století

Ondřej Čížek

E-shop

Live