Logo text

Jan Kaplický & architektura budoucnosti > Rozhovor s historikem Zdeňkem Lukešem

A GD
05 04 2017

Tohle je druhý rozhovor s panem Zdeňkem Lukešem – historikem architektury, publicistou, spisovatelem a pedagogem, který se podílel na revitalizaci Pražského hradu za éry Václava Havla. Poprvé jsme probírali zapomenutého génia Josefa Havlíčka, nyní přichází čas na jiného, přesto obdobně statečného velikána – Jana Kaplického. Nemá cenu potápět se v klišé, proto volíme jinou cestu, odlišná témata. Dopisujeme si o Kaplického velké cestě a díle bez kompromisů. O jeho geniálních, ručně vytvářených nákresech i nenaplněné spolupráci s NASA. O architektuře budoucnosti. O tom, jak jeho nadčasovou tvorbu vnímal Václav Havel. A také o tom, co mělo bohužel vliv na jeho předčasnou smrt.

Architekt David Nixon, který společně s Janem Kaplickým založil Future Systems, v rozhovoru pro The Nomadic Journal zdůrazňuje nutnost studentů architektury tvořit klíčové nákresy vlastníma rukama, nikoliv počítačem. Kaplický byl v tomhle ohledu naprosto výjimečný. Jakým způsobem přistupoval k technickým výkresům on sám?
Vše kreslil a rýsoval rukou a celou dobu k tomu používal různé šablony nebo křivítka. Vždy to ale mělo vyvolávat dojem, že jde o dílo počítače. Ovšem takové počítačové technologie během jeho počátků neexistovaly a dokonce i později, kdy už k dispozici byly, Kaplický nadále zůstával věrný ruční práci. Velmi si na tom zakládal. Dokonce měl i jednotný systém popisování a číslování výkresů, podobně jako třeba kdysi Frank Lloyd Wright, včetně charakteristických barev, v jeho případě tedy základních tiskařských tónů – magentu, azurovou a žlutou.

V první polovině 80. let obdrželi Kaplický s Nixonem zakázku od NASA pro design interiérů několika orbitálních modulů. Z veškerých nápadů a plánů nakonec sešlo z rozpočtových důvodů, přesto se ale dá říct, že oba stáli u zrodu prvního architektonického komplexu ve vesmíru – Mezinárodní vesmírné stanice. Co všechno podle vás Kaplický z téhle „vesmírné“ zkušenosti promítl do své další tvorby?
Tohle téma mu bylo vždy velmi blízké, celý život obdivoval moderní stroje – rakety, stíhačky, družice, atomové ponorky, zbraňové systémy nebo elektronkové mikroskopy. Všechno tohle ho fascinovalo už od dětství, kdy si sám vyráběl modely letadel. Práce pro NASA, kterou pro Future Systems zprostředkoval právě Nixon, pak byla zcela přirozeným vývojovým stupněm. Zabýval se i problematikou minimálního bydlení ve stísněných podmínkách, navrhoval obytné přívěsy nebo víkendové buňky na těžko přístupných místech. Kdysi to s nadšením promítal na své přednášce ve Veletržním paláci a zlobil se, že se staví pořád z cihel a malty, zatímco „kosmické“ materiály se nevyužívají, ač v jiných disciplínách je to běžné. A já mu tehdy namítl, že lidé jsou sentimentální a třeba si na oběžnou dráhu budou jednou vozit cihly.

Jeden z prvních navržených obytných-odpočinkových modulů pro Mezinárodní vesmírnou stanici (Jan Kaplický & David Nixon / Future Systems / 1984)

Ptám se na to také z toho důvodu, že mě zajímá váš názor na téma architektury a stavitelství ve vesmíru. Nixon ve zmiňovaném rozhovoru vlastně přiznává, že o uznání termínu „space architect“ coby plnohodnotné profese bojoval celou řadu let. Takové označení si z počátku vysloužil leda někdo, kdo uměl právě dokonale zpracovat nákresy anebo vybrat vhodné barvy pro rakety nebo moduly. Dnes je situace jiná, především díky vizím kolonizace Marsu, která pokročilá architektonická řešení logicky vyžaduje…
Těžko říci, kam bude celý vývoj směřovat, možná jsem měl tehdy pravdu a lidé nakonec ve vesmíru začnou, byť nejnovějšími technologiemi, stavět něco, co jim jednoduše bude připomínat domov a nikoliv odlidštěný stroj.

Nixon vlastně přichází na to, že pozemská architektura se dříve nebo později bude muset čím dál více inspirovat tou vesmírnou. Mluví o architektuře budoucnosti ve formě budov, které postaví roboti nebo ty stavby samy o sobě budou přímo robotického charakteru. Kam se pozemská architektura bude ubírat podle vás?
Já bych byl v tomhle ohledu opravdu dost skeptický. Lidé sice milují supermoderní techniku, ale co se týče bydlení, jsou skutečně velmi konzervativní.

Je tu někdo, kdo má tendenci tvořit obdobným stylem a na stejné úrovni jako Kaplický? Propojovat hi-tech architekturu s organickými přírodními tvary?
Jde o trend, jemuž se v takovéto extrémní podobě u nás věnuje jen velmi málo architektů. Napadá mě snad jen Eva Jiřičná, která ale na druhou stranu nikdy nebyla tak radikální, její stavby jsou mnohem uměřenější a racionálnější. Kdysi se ovšem zdálo, že právě Kaplického cestou se vydá Jakub Cigler. To už ale dávno neplatí.

U Ciglera myslíte co konkrétně?
Najděte si jeho návrh ze soutěže na dostavbu Staroměstské radnice z roku 1986.

Já ho vlastně nevidím poprvé, došlo mi, že je součástí stálé sbírky Muzea umění v Olomouci. Je to docela velkorysá záležitost, co si o tom návrhu myslíte?
V té době šlo o skutečnou senzaci! Většina z návrhů té soutěže se nesla v postmoderním stylu, což byla tenkrát dominující móda, ale vyskytly se tam i nápady ve stylu doznívajícího brutalismu nebo dokonce i repliky staré středověké radnice. Ciglerův návrh ale jakoby se nad zadání povznesl, působil čistě a velkoryse. Soutěž ovšem nebyla dobře připravená, porota byla hrozná a takový návrh samozřejmě nedokázala vůbec docenit.

Mimochodem, jak vnímal Kaplického tvorbu Václav Havel? Probírali jste společně jeho realizace i další nápady? Ptám se v souvislosti s tím, jak jsem si nedávno připomněl Havlův dopis Kaplického dceři Johance. To je pořád jednoduše krásná záležitost.
S Havlem jsme kdysi mluvili o tom, zda by nemohl dostat na Hradě nějakou menší práci. Jenomže pak přišel zákon o veřejných zakázkách a nebylo z toho nic, protože Kaplický by do nějakého výběrového řízení stejně ani nešel. Ale zúčastnil se soutěže na severní předpolí Pražského hradu, kterou vypsala hradní správa společně s časopisem Architectural Review. Tam jeho „zlaté lávky“ vypadly už v prvním kole a upřímně si myslím, že skutečně nepatří k jeho nejlepším projektům. Co se knihovny týče, Havel Kaplickému fandil už z principu, ovšem do jaké míry se mu jeho návrh skutečně líbil, to vážně nevím.

Existují u nás vůbec nějaké Kaplického realizace?
Tak jistě, je tu pamětní deska Franze Kafky z roku 1967 na Kafkově rodném domě, kterou dělal s Karlem Hladíkem. A pak také domek v Braníku. Žádnou větší stavbu tu ale stále nemá, moc bych si přál, aby se postavila alespoň ta koncertní síň v Českých Budějovicích. Navrhoval tu dokonce i tři rodinné domy, jejichž majitelé se zapřísahali, že je postaví, ale čím déle času plyne od jeho smrti, tím to bude těžší a méně reálné. Musel by se dát dohromady jeho původní tým a ten už se rozptýlil po celém světě.

Pokud jde o „Rejnoka“, ještě zprávy z prosince 2016 uvádí, že zájem o stavbu má nakonec Praha s tím, že by měl nakonec stát na Štvanici. Tyhle věci se reálně nějak hýbou?
To bych považoval za velký omyl, psal jsem o tom i v Lidových novinách. Kaplický dělal návrh pro konkrétní prostor v Budějovicích, byl ostatně vždy velmi alergický na pokusy jeho stavby zasadit jinam, vzpomeňte si třeba na Knížákův nápad postavit „Chobotnici“ místo Kongresového centra. Navíc se objevil požadavek nafouknout stavbu na dvojnásobnou kapacitu a postavit ji na patrové garáže, aby nebyla zatopena během povodní. A to nechávám stranou, že byl ostrov za posledních patnáct let dvakrát celý pod vodou. Věřte, že takovou stavbu by zkrátka nikdo nepojistil. Navíc autor už nežije, takže by se k tomuhle záměru nemohl ani vyjádřit.

Vy jste Kaplického muzeum Enza Ferrariho ve starším rozhovoru pro DVTV označil za jednu z nejkrásnějších staveb 21. století. Co vás na tom muzeu fascinuje?
Vlastně úplně všechno. Jeho dynamika i barevně kontrastní interiér. Respekt ke starému domu, který Kaplický dokázal elegantně vkomponovat do novostavby, ale i samotný tvar budovy, který vychází z inspirací karosériemi závodních aut. Bohužel ji ale znám jen z obrázků, moc se těším, až ji navštívím naživo.

Když to shrneme, mohl byste vyjádřit, co konkrétně si i zpětně ceníte na Janu Kaplickém jakožto na člověku a umělci?
Vždy si budu cenit jeho odvahy jít vlastní originální cestou, nedělat kompromisy. Neměl jednoduchou povahu, často se s klienty dostával do sporů a díky tomu přišel o řadu zakázek. Zato ale lze říci, že to, co postavil, bylo dílo bez kompromisů, za které se mohl postavit. A to zdaleka nedokáže každý. Tady to ovšem neměl lehké. Ač vyhrál soutěž na knihovnu všemi hlasy, strhla se proti němu kampaň, navíc zpolitizovaná. Smutné je, že se ho tehdy zastalo jen pár kolegů z branže, většinou těch, kteří pracovali v zahraničí a věděli, jak je těžké se tam prosadit. On tohle vůbec nechápal a celá ta kauza měla jistě i svůj podíl na jeho předčasné smrti.

Obytná výzkumná základna na Měsíci (Jan Kaplický & David Nixon / Future Systems / NASA / 80. léta)

Rozkládací platforma pro raketoplány (David Nixon & Jan Kaplický / Future Systems / NASA / 1984-85)

Rozkládací stůl pro Mezinárodní vesmírnou stanici (David Nixon & Jan Kaplický / Future Systems / NASA / 1988-89)

Prototyp šatní skříně pro Mezinárodní vesmírnou stanici (David Nixon / Future Systems / NASA / 1987-88)

Co-existence / high-rise community (Jan Kaplický / 1984)

Obytný heliport, jehož řešení nezapře inspiraci přistávacími moduly programu Apollo (Jan Kaplický / 1979)

House for Josef K (Jan Kaplický / 1997)

Peanut / Project 124 (Jan Kaplický / Future Systems / 1984)

“Vytvořme něco tak poetického a ohromujícího, jako je modré nebe. Nenajde se nikdo, komu by se to nelíbilo. Tvořme krásné domy, místa, zahrady, města. Tvořme věci nevýslovně krásné, věci jednoduché, mnohotvárné a barevné. Věci významné, působivé a nadčasové nelze přehlížet. Tvořivost je osamělý proces. Jeden či dva lidé, pak celý tým, potom stovky lidí, podporované mnoha dalšími, pozvolna tvoří složité objekty dneška. Všichni jsme tvůrci. Lidé, které nepřekvapí výsledky. Lidé, kteří mají vyhraněné názory na budoucnost. Lidé se znalostmi. Lidé se silnou vůlí. Ale napadají nás stovky netvůrčích lidí – těch, kteří raději jen sedí a mluví. Občas mi běhá mráz po zádech, když vidím výsledky tvůrčí práce minulých generací, od kritických po revoluční výtvory. Chci být součástí tohoto procesu. Být tvůrčí je jedna z největších výzev a radostí světa. Bez tvořivosti není nic. Vůbec nic.” – Jan Kaplický

FOTO: Future Systems / The Nomadic Journal

(Za edit moc děkuju Adrianě Belešové)
Rozhovor vedl Ondřej Čížek