Logo text

Science fiction na pařížském předměstí > Ricardo Bofill

A
14 09 2017

V poválečné Paříži, v reakci na enormní poptávku po bydlení, bylo realizováno mnoho obřích obytných čtvrtí. Tyto komplexy rozprostírající se na předměstí se ale brzy ukázaly jako nefunkční model z důvodu příliš velkého měřítka, absence veřejné vybavenosti a značné vzdálenosti od centra, spojené s jejich nesamostatností. V reakci na tyto chyby bylo postaveno několik skutečně zajímavých projektů, které zůstávají fascinující i dnes.

Jedním z nich je Les Espaces d’Abraxas, navržené Ricardem Bofillem v roce 1982. Celý koncept vychází z utopistické teorie „města v prostoru“, kde celé město je vnímáno jako neukončený, stále pokračující proces. Jedná se o opačný přístup ve srovnání s Le Corbusierem, komplex je navržený jako mnoho multifunkčních jednotek s ideálním mixem sociálních vrstev obyvatel. Jak už to ale u podobných teorií bývá, systém nefungoval jak měl a z této lokality se záhy stalo ghetto s převážně černošskými a arabskými obyvateli, kam se mnoho pařížanů bojí vstoupit.

Velikost celého komplexu je skutečně dechberoucí, skládá se ze tří hlavních vzájemně propojených 19-patrových budov, které obsahují celkem 591 bytů různých dispozic. Středobodem návrhu je centrální vítězný oblouk s 20 byty, po vzoru kompozice antických divadel. Betonová konstrukce ve spojení s prefabrikovanými díly fasád, vytváří monumentální kulisy, připomínající antické chrámy z daleké budoucnosti. Na rozdíl od modernistických budov je zde ale i mnoho malých, veskrze neoklasicistních detailů ve snaze přiblížit se lidskému měřítku. Celý projekt je jedním velkým sociálním a architektonickým experimentem, který je i přes svůj neúspěch naprosto unikátní.

V současnosti v Les Espaces d’Abraxas bydlí převážně černoši a celá čtvrť je vyhlášená spíše snadno dostupnými drogami než světovou architekturou. Navzdory tomu, že snahou architekta bylo vytvořit příjemné komunitní bydlení, se při návštěvě nemůžete zbavit tísnivého pocitu, že vás někdo na každém kroku sleduje. Díky své unikátní atmosféře se tento komplex objevil v mnoha filmech a videoklipech, naposledy v sérii Hunger games. Pokud chcete zažít dystopickou atmosféru podobnou té z Orwellova románu 1984, určitě doporučuju návštěvu. Ve srovnání ze selfíčkem s eifelovkou, kterou má stejně každý, je tohle jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Musíte si ale pospíšit, magistrát Paříže uvažuje, že nechá celý komplex zbourat.

Marek Vilášek

E-shop