Daniel Ďurech
Rozhovor s Cavalera Conspiracy
Nezkurvená verze

Kapela Cavelara Conspiracy vystoupila v rámci festivalu
Sonisphere 11.6. na pražském Výstavišti. Věnuje se hraní extrémní
hudby, která by se dala charakterizovat jako tvrdý trash groove metal.
Její jádro tvoří bratři Max a Igor Cavelerovi, dva Brazilci, kteří se
proslavili hlavně v kapele Sepultura, kapele založené v druhé půlce
80. let. V roce 1996 se v době svojí největší slávy Sepultura rozpadá
kvůli osobním důvodům a bratři spolu deset let nemluví. V roce 2006 se
znovu dávají dohromady a zakládají Cavalera Conspiracy a na svém kontě
mají dvě dlouhohrající desky.

Co pro vás znamená svoboda?

Max Cavalera: Dělat to, co miluješ.

Igor Cavalera: Přesně tak.

Max: Já tuhle parádu zbožňuju. Miluju živý hraní, vyrazit na turné. Když mi bratr zavolal, to bylo to nejlepší, co se mohlo stát.

Nemluvili jste spolu deset let, že? Od roku 1996 do roku 2006.

Max: Jo. Zavolal mi a rozhodli jsme se dát dohromady kapelu a hlavní motto bylo – žádnej stres, jenom hrát a užít si to. Svoboda je pro mě Cavalera Conspiracy.

Jaký je váš postoj k válce?

Max: Válka je šílená, ale někdy je nezbytná, kvůli formování světa. Můj osobní postoj je protiválečný. Ale některé věci nikdy neskončí. V základu lidské přirozenosti je nenasytnost. Stačí se podívat na Střední Východ, tam to jede celé věky. Rád zpívám o válce.

Igor: My jsem vždy cítili, že skrze naši hudbu usměrňujeme určitou energii. Skrze bicí, kytaru, basu, hlas. A jak jsme dospívali, uvědomili jsme si, že můžeme předávat sdělení, které promlouvá k mnoha různým lidem v různých zemích. Byli jsme Brazilci a najednou jsme měli fanoušky po celém světě, kterých se naše hudba a naše témata dotýkala. Jde o usměrňování energie a my jsme bojovali hudbou. Hudba je zbraň.

Jak myslíte, že vás vnímá Brazílie dnes?

Max: Dvanáct let jsem tam nehrál. Minulý rok jsme s Igorem hráli v Sao Paulu, před koncertem jsem byl hrozně nervózní, nevěděl jsem, co očekávat, ale dopadlo to skvěle, publikum šílelo. My jsme pomohli Brazílii zviditelnit. Než jsme přišli, svět se o ní příliš nezajímal. Do té doby to bylo jenom – Pelé, samba, kafe. A pak jsem to byli my (pozn. autora – Sepultura)

Igor: Já žiju v Brazílii. A můžu říct, že nás respektují ti správní lidé a na tom záleží nejvíc. Dříve kolem nás byla obrovská vlna úspěchu, která opadla a lidé nás dnes vidí jinak a uznávají nás lidi, kteří ví.

Co je podle vás potřeba učinit, aby se lidská rasa vyhnula zničení sebe sama?

Max: Poslouchat metal (hurónský smích). Vše by bylo klidnější. Metalisté jsou pohodoví lidé. Žijí jinak. Metalisté nejsou zabijáci.

Jaký je váš postoj k drogám nebo třeba pornu?

Max: Každý projde fází experimentování. Mám děti a snažím se je vést, aby nespadly do ničeho tvrdého. Já si svoje užil. Pro mě je nejzdravější drogou hudba a snažím se svým dětem ukázat, že jsou mnohem lepší drogy, jako je třeba život.

Igor: Porno je podle mě v pořádku, pokud všichni ví, co dělají a dělají to dobrovolně. Pokud nikdo z dotyčných není do ničeho nucen násilím. Pokud to nejsou děti nebo zvířata a podobně, tak mi to přijde v pořádku. Pokud to někdo chce dělat a točit to, pokud si to někdo koupí, ať si to dělá. Já nejsem ten, kdo soudí.

(Max vytáhne kytaru a začne si brnkat)

Maxi, jak tě napadají skladby? Odkud myslíš, že pocházejí nápady?

Max: Nevím, je to jakási vesmírná síla. Napadne mě riff při kontaktu s kytarou.

Igore, jak často cvičís na bicí?

Igor: Já skoro nikdy necvičím na bicí. Cvičím na perkuse. A tu zkušenost potom přenáším na bicí. Proto je moje hraní odlišné, perkusivní. Hraju třeba jenom na jeden bubínek a později se to snažím přenést na celé bicí. To je můj způsob.

Co je pro vás bůh?

Max: Věřím ve vyšší sílu. Narodil jsem se do katolické rodiny, ale pro mě organizované náboženství není. Mám pocit, že vám to brání v prozkoumávání světa. Snažím se zkoumat všechna náboženství a z každého si něco vzít. Věřím, že vše má důvod. Podle mě se nemusí chodit do kostela a tak, pro mě je to osobní záležitost. Věřím v boha.

Igor: Metal je často spojován s temnými stránkami člověka a já si myslím, že je potřeba je zkoumat, a podle mě má vše důvod a patří k životu, ať už to vnímáme jako dobro nebo zlo.

ďurech