Daniel Ďurech
Ďurechův Princip autobusu

Představte si, že má dojít ke katastrofě, co zničí celou zemi a existuje způsob, jak zachránit omezený počet lidí, kteří budou transportováni do jiného vesmíru/minulosti atd. Přepravnímu prostředku říkejme galaktický Autobus (i když by nejspíše šlo o bránu či karmickou pračku) Na základě jakého klíče byste vybrali cestující a koho by jste nechali pojít?

Abych vám mohl sdělit svůj postoj, musím odbočit. Celé dětství jsem strávil v Autobuse. Jezdil jsem v Benátkách nad Jizerou do školy na náměstí, jezdil jsem na gympl do Boleslavi, od 12 jsem jezdil do Prahy za Hugem a spřádali jsme společnou nadvládu nad rapem. V 18 mě vyhodili ze školy a matka nás relokalizovala do Prahy a moje autobusové roky skončily. 12 let ježdění autobusem však neodpářete. Autobusového člověka poznáte už na dálku. Nicméně, naučil jsem se tam pozorovat lidské povahy a trénoval jsem se v jejich odhadu, protože jsem vždy věděl, že jednou budu psát. A vidíte vše. Vidíte omezený počet míst a chování lidí, které vznikne v různých situacích.

Nic se neděje, když lidé jasně vidí, že autobus se ani nenaplní, pak jsou krotcí a spořádaní. Každý si najde své místo, pokud možno svou vlastní dvousedačku. Když se autobus plní více, je neustále pořádek, ale lidé už nervózně vybírají spolusedící a mnohým z nich je krajně nepříjemné, když vedle nich přisednete. Dají vám to najevo poryvem rozmrzelé energie. Extrémnější situace nastane, když se ví, že někdo bude stát. To už přichází ke slovu špinavé triky a předbíhání, spěch a lokty. Nejzajímavější modelová situace však nastane, když se ví, že nejenom, že se bude stát, ale že se na někoho nedostane a autobus odjede bez něj! V tu chvíli začíná pravá symfonie Lidskosti. Vytahuje se celý arzenál nízkosti a hlouposti, ale i hrdosti, odvahy a moudrosti.

Průměrný občan přijde, kdy přijde a stoupne si do řady a čeká a přijme své místo. Chytrý ví, který den se tvoří hrozny a zná jízdní řády a přivstane si. Pak jsou lidé jako Jan Pisařík, který mě zasvětil do kouření cigaret, kteří přijdou jako poslední a mimo řadu kouří cigáro tvrdě jako Bruce Willis a nacpaný autobus nechají odjet a počkají na další, se sluncem v obličeji. A pak jsou Báby a Hmyzí lidé, kteří postaví prioritu vlastní přepravy nad prioritu ostatních. Baby začnou vytahovat různé druhy průkazek a oprávnění, mávají s nimi ve vzduchu a derou se dopředu, cestu si rozrážejí holí. Dědci, co vydávají prasečí ryk s pěnou u huby. Počestné křesťanské ženy, co vám přidupnou nohu a morálně vás odsoudí za vaše mládí a v hlavě si vytvoří příběh o tom, že stáří má přednost. Najednou všechno začne vyplouvat na povrch, ta lidská krása, co si o sobě kdo myslí – o důležitosti svojí mise a o důležitosti sebe.

Z mého pohledu je důležitý každý, kdo chce přiložit ruku k dílu a nechce si pouze zachránit svou svatou prdel. Nevidím velký rozdíl mezi instalatérem a doktorem, mezi bojovníkem a kvantovým fyzikem. Když v nemocnici během operace prasknou trubky a na sál se začnou řinout hovna, kdo to opraví? Když potřebuje vědec studovat a vymýšlet pod palbou, bude běhat do okna se snajperkou a pak zpátky k mikroskopu (Dr. Manhattan je vyjímka)? Bude ho chránit bojovník. Vybral bych ty nejlepší a nejodvážnější. Galaktický Autobus má však trochu jiná pravidla. Skenuje vás a podívá se vám do srdce. Tam neukryjete, pokud se chcete pouze zachránit a hned po vystoupení z vás bude stejný sobecký čůrák. Pustí vás dovnitř pouze, když v sobě najdete odvahu vzdát se všeho, včetně svého života. Možná vás pustí dovnitř, když budete připraveni zůstat s cigárem na chodníku jako Písařík a smrt vám bude svítit do obličeje. Nebo taky ne. Má svou vůli a má svá měření a do toho každý měří sám sebe. Váží si odvahy a nezáleží mu na hodnosti a dokonalosti. Hledá oheň odvahy na všech frontách. Nemá pevný řád a nikdo neví, kdy přijede další. Pro ty, co chtějí spasit svou prdel a prodají celé své rodiny za svoje místo, přijíždějí speciální fejkové Karosy. Ti, kdo v palbě před sebe strkají své děti a ženy, pro ty jsou speciální místa ve speciálních autobusech. Nejezdí pouze jeden, je jich mnoho a nejdou od sebe často poznat. Včerejší bezpečná Karosa může být dnešním transportem do Prdele. Ten, kdo pošle své dítě, protože ho považuje z rodiny za nejtalentovanější a nejpřínosnější a zůstane s ženou na chodníku, je frajer. Nesmíme na zastávce nic očekávat. Mládí má hybnou sílu a dravost a chuť bojovat a stáří má moudrost a zdrženlivost. Báby, co si chtějí koupit dalších 5 minut svého vampýrického života za cenu místa pro někoho jiného, autobus nevítá. Pro ně přijíždí Sanitka. Když musíme jít, tak musíme jít. No man can avoid the end of his life. Jsou tací, kteří se zamaskují za někoho jiného, aby získali jeho místo, zatímco on leží někdo v kufru či na dně jezera s kamenem u nohy. Na všechny dojde a jeden převoz jim může vyjít, ale skenery se neustále zdokonalují, stejně jako kriminální praktiky. War never changes. Jde o Galaktickou hromadnou dopravu a nesmrtelnost je tím nejžádanějším artiklem. Pro lidskou mysl je nejlákavější představa věčného života. Lidé však zapomínají, že navždy je časové slovo a čas končí. Chtějí se schovávat v jednom těle stovky let a mnohým se to podaří. Ale to, co se někde ukradne, někde chybí. Na jednoho takového růžolícího mlže připadne desítky tisíc nemocných lidí, kteří umírají mladí. Mlž však prdí kaviár a slaví své 500. narozeniny. Dějiny krádeže jsou nekonečné.

Autobus vždy jezdil a jezdit bude. Každý, ať pohlédne do sebe a zjistí, co v něm je. Kdo chce pozorovat konec světa v kruhu svojí rodiny, má tu možnost, může zůstat u svého televizoru a dívat se. Kdo chce celou svou rodinu podrobit zátěžové zkoušce a zjistit, jak doopravdy drží pohromadě a jak je to s tou láskou, má tu možnost. Kdo chce pomáhat, pro toho se možná nejde místo a možná ne. Nejsem Autobus a o jeho vůli vím pramálo. Pro ty, co chtějí pouze prchnout a spasit se, pro ty se také najde místo, dost možná ale na chodníku u zastávky nebo v Karose bez klimatizace a hliníkem.

Písařík sedí v bistru u zastávky, kouří tvrdě cigáro a čeká na svůj klidný spoj.

ďurech