Daniel Ďurech
Ďurechův Princip horké brambory

Dnes rozvedu svou další velkou teorii. Jedná se o teorii průseru, teorii hašení požáru, či spíše jeho nehašení a podpalování bližního svého. Horká brambora je průser, který pálí do rukou a žádá si řešení, jinak dojde k újmě na karmickém zdraví. Mohla vzniknout nezáměrně, tj. někdo strčil bramboru tam, kam neměl a nevěděl o tom, jakou páchá debilitu (tj. byl blbec), či věděl o nekompatibilitě svého chtění s jeho realizací a stejně si nemohl z nějakého důvodu pomoct, ale nevedl ho primárně zlý úmysl, spíše sobecký úmysl a na konci opět vznikla brambora, která ohrožuje svět. Mohla také vzniknout záměrně – někdo bramboru pěkně povařil v atomovém reaktoru, aby krásně zeleně žhnula či ji dlouho modifikoval v laboratoři, aby udržela horko po dlouhé periody nákazy. Se záměrnou bramborou toho moc neuděláme. Dějiny světa jsou plné obřích hrnců s masivními záměrnými bramborami, které jsou házeny do ruky blbcům, kteří se objeví ve špatný čas na špatném místě a ještě si s radostí hodí bramboru na záda jak ruksak, vyšlápnou si kopec a nechají se na ní ukřižovat. Kuchař je pak spokojen, protože proslavil svou bramboru a našel Bílého koně, jehož dobrý úmysl překroutí a použije ho pro svůj recept do své kuchařky. S těmito bramborami nemáme příliš možnost manipulovat, ježto jsou obří a již nejdou lehce upustit na zem a uklidit. Ale můžeme manipulovat s nezáměrnými bramborami, které vzniknou hloupostí či sobectvím. S těmi už se něco dělat dá. Jsou soukromé, malé a pokud jsou v čas hozeny na zem a bordel je uklizen, nemusí narůstat do podoby obřích Tajných brambor z laboratoří.
.

Lidé jsou líní, pohodlní a nevidí svět ve větších souvislostech. Dnešní propaganda jim vymyla kebule a heslo každý sám za sebe bylo překrouceno. Sám za sebe znamená, že jsme každý strůjcem svého osudu, tj. máme svou svou svobodnou vůli, ale neznamená, že jsme na světě sami a ostatní nechť si políbí prdel a starají se o sebe. Nejsme na světě sami. Vytváříme ho společně. Je mnoho tlaků, které vedou k segregaci lidí, k tomu, aby na sebe vzájemně srali a nepomáhali si. Žene nás závist a šílenství. Zástupy ambiciózních robotů, co šplhají do svých pozic přes mrtvoly. Většina lidí by kvůli novému autu neodpravila fyzicky několik osob (dejme tomu prodejců autosalonu), ale na mentální rovině s tím nemá problém. Koupí si ho za nakradené peníze, které někomu chybí a ještě si mnou ručky. Koupí si ho za virtuální peníze, které někdo namačká na klávesnici do Terminálu a nechají si strčit robotickou šňůru do prdele a radostně ujíždí do svých chlívků, kde si pěstují svou svatou nepochopenou samotu. Samota není oddělení a izolace, samota je kompletní napojení a dar. Ale zpátky k bramboře.
.

Udělal jsem průser, bramboru (či botu) a pálí mě do ruky. Mám několik základních možnosti – hodit bramboru na zem, tak aby nikomu nespadla na nohu a uklidit bordel. Pokud jsem sobecký a zbabělý čůrák, hodím ji někomu do ruky a zdejchnu se. Brambora nyní pálí někoho jiného a dochází k novému větvení. Také můžu někoho oblbnout a bramboru mu prodat jako něco, co potřebuje, vzít si od něj peníze, zamávat a nechat ho s dalším větvením o samotě. Pak je bratrské a milenecké sdílení brambory – srozumím svého bratra či sestru, muže či ženu (či cokoliv, co hraje podobnou roli) se všemi aspekty brambory a s jejich dobrovolným souhlasem jim předám bramboru, která pak bude předávána tam a zpátky, dokud nevychladne a přestane být nebezpečnou.
.

Mně osobně se jeví jako nejrozumnější řešení bramboru mrsknout na zem a uklízet. Pro mnoho nafoukaných zmrdů je to ohavné řešení, na takové věci jsou přeci lidé a oni se nebudou plazit po podlaze a sbírat brambor. Pokud ji máme kam hodit a čím uklidit a nikoho u toho netrefíme, volil bych toto řešení. Pokud máme ztížené podmínky odmrštění a úklidu, volil bych bratrské řešení. Jde o dobrovolné sdílení utrpení z Lásky. Pro své opravdové bratry a Královnu svého srdce si klidně nechám ruce spálit tak, aby mě odvezli na ipku, pokud mi v tom oni sami nebo něco, co nepřemůžu, nezabrání. Miluji je a šel bych pro ně do pekla a nečekám to samé zpět. Nic neočekávat je klíč ke štěstí. Láska není obchod. Miluji je a nejsem sám, i přestože jsem Umělé dítě bez sourozenců a z nekompletní rodiny. Dlouho jsem si myslel, že jsem sám a že mi nikdo nerozumí, že vedu osamělou guerillovou válku proti přesile, která nezná meze. Do jisté míry tomu tak je a do jisté míry tomu tak není.
.

Mrsknout po někom bramboru a zdrhnout nebo jiným způsobem mu ji vnutit je svinstvo. Pokud někdo kruh nepřetrhne, spálí se desítky a stovky lidí a začne obviňování a souzení. Ten, kdo ji mrsknul jako první, ten většinou unikne a tak se najde Bílý kůň, jako byl můj bratr Ježíš. Všem uniká jeden fakt – že jde o organizovaný zločin, na kterém se podílí všichni, kdo bramboru poslali dále. Najednou jsou ale všichni bez viny, všichni jsou svatí až do prdele. Plnili jsme pouze rozkazy! Umyl naše hříchy jako nádobí! Hurá pane náš! A zpátky ke svým hypotékám a hrncům plných nových brambor. Je to cyklus debility a sobectví. Přitom stačí tak málo – zamést před vlastním prahem. Nikdo není dokonalý a ani skrz naskrz zlý. Člověk nemůže být souzen jenom na základě svého svinstva. Je to jako jít do kina a vyzdvihnout pouze to, co vás sralo a pomlčet o všem, co vás bavilo. Někdo má jenom příliš brambor na svém kontě a už nechce Změnu, protože by bolela. Je pohodlnější se usadit k televizoru a sledovat novou reality show Na bílém koni. Přestaňte soudit a obviňovat. Jedeme v tom všichni. Nemáme ani možnost soudit, soudíme sami sebe. Nemáme tu moc. Můžeme si něco myslet, ale jakmile začneme brát Karmu do vlastních rukou, musíme být připraveni na Pokladnu a mít čím platit. Jenom idiot jde ke kase s plným košíkem se stovkou v kapse. Jenom debil vyrazí do války bez nábojů. Věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti. Myslíte, že se Ježíš narodil dokonalý a nikdy se nespálil? Jak by se naučil, to co učil? To, co opravdu říkal, ne tu překroucenou mediální sračku.
.

Zapomeňte na dokonalost. Zapomeňte na dobro a zlo. Je pouze zoufalství a strach, které plodí neštěstí a války. Je pouze radost a Láska, která nás spojuje. Relativizace může vést k úplnému rozmělnění. Některé principy jsou neměnné. Soustřeďme se na koblihu a ne na díru v ní, nebo prostor okolo. Já koblihy miluji a jím je každé ráno, jako správný fízl. A své brambory hrdě házím na zem a pígluji, pod morálními mikroskopy, pod pohledy svatých spravedlivých Andělů, co mě pozorují se zatajeným dechem u svých televizorů, před dalekohledy světa těch největších Voyerů a Feťáků, masivních masturbujících úchylů.
.

Ano, udělal jsem spoustu svinstva, kradl jsem a dělal mrdku, a zřejmě udělám další chyby, ale chci uklízet a chci si zasloužit svou hrdost. Nechť mám sílu minimalizovat svou idiocii. Moje cesta je pouze má a každým krokem ji definuji. May the force be with you. Drop the brambora on the floor!
.

ďurech