Ďurech
O Husovi a odvaze

Zítra bude svátek na počest Upálení Mistra Jana Husa. Nejdeme do práce kvůli tomu, že v něco věřil a nenechal se přesvědčit o tom, že by tomu neměl věřit. I když mu plameny olizovaly nohy, tak neodvolal. Neměl co odvolávat. Pro něco se rozhodnul a prošel svou cestu až do konce. Byl to tvrďák de luxe. Vzdávám hold všem, kdo neustoupili a klaním se jejich odvaze. Odvaha je to, co se počítá. Forma není důležitá, jde o ducha odvahy. Jak napsal Bukowski – As the spirit wanes the form appears. Každý máme míru odvahy jinde, lze ji vztáhnout pouze k danému člověku a jeho životu. Někdo vydrží více než ostatní, ale neznamená to, že by byl odvážnější. Odvaha je dělat kroky, které nám způsobí bolest, nepohodlí, ohrozí nás. Kdo vidí na dno králičí nory a přesto skočí, je frajer. Hus věděl, co ho čeká a skočil. To už není skok do temnoty. Na konci nory jasně svítil neónový nápis Smrt. (co je po smrti, je diskutabilní, každý skok do Smrti je svým způsobem dalším skokem do prázdna) Uctěme ho a všechny, kdo viděli na konec tunelu a přesto do něj vlezli, protože něčemu věřili. Každý máme míru odvahy jinde a vedeme jiné životy, jde o překonávání strachu z výsměchu, strachu z eliminace, strachu ze ztráty přátel a bližních, strachu ze zrady, strachu z vystoupení z bahna na krásný břeh, kde se pasou jednorožci a lesní víly dávají ty nejsladší blowjoby na Zemi. Bahenní lidé budou nadále pokřikovat své bahenní zoufalosti, zatímco budou polykat svá hovna a topit se, budou házet bahenní granáty a vysílat své Hmyzí šiky. Ale skvrny od bahna strčíme do pračky a hmyz je hmyz. Stanou se z nich pouze ozvěny noci, podprahový bahenní šum, který časem přestanete slyšet a budete poslouchat zurčení vody, šumění lesa a víly a bojovníci vás budou držet v náručí a vaše noci vzplanou ohněm. Budete tančit s bohy a zažijete něco, čemu se nic nevyrovná. Svobodu.

ďurech