Logo text

Terrence Malick
Strom života

FI
08 08 2011

Navnaděn recenzemi, doporučeními filmových kritiků i přátel jsem se s velkými nadějemi vydal do kina na film Terrence MalickaStrom života”.
Film začíná velmi zajímavě, nesnaží se vám vůbec přehnaně vysvětlovat kdo je kdo a proč postavy dělají to, co dělají, má v sobě silné drama a vás do něj okamžitě vtáhne taky.
Záběry jsou působivé, vizuální stránka je díky kameramanovi Emmanuelu Lubezkimu bezchybná, hudební složka funguje skvěle, orchestrální soundtrack je patřičně monumentální a našinec se tetelí blahem a dme se vlastenectvím při zaznění lehce kýčovitě vyznívající Smetanovy Vltavy.
Prolínání relativně banálního, ale zajímavě vyprávěného příběhu příběhu mladé rodiny v Americe padesátých let s dynamickými, vizuálně dokonalými a velmi dramaticky sestříhanými záběry z přírody, vesmíru, lidského těla a buněčného života mi zezačátku nevadily. Toto prolínání se mi bohužel v polovině filmu začalo jevit jako naprosto absurdní.
Terrence Malick natočil dva filmy, které se pro mě nešťastně a pomýleně pokusil zkombinovat do jednoho. Jeden je vizuální hostinou, která mi připomíná dokumentární filmy o planetě Zemi, vesmíru a životě typu Baraca, Powaqatsi nebo Kayanisquatsi, smíchané s pokusem o přiblížení se ke Kubrickové Vesmírné Odysee, které podle mě ale nesahá ani po paty.
Druhý film je pak standartním příběhem, který se ze začátku zdá být zajímavý tím, že nechává diváka tápat a nic mu nevnucuje, v druhé polovině ovšem už svojí tajemností unavuje.
Prostřihy z chlapců hrajících si v zahradách svě čtvrti s míčem, jejich otce, který je zlý a hodný zároveň do prehistorických počítačových animací s dinosaurem, který velkoryse daruje život menšímu dinosauříkovi jsou už spíše spíše směšné.
Proč Malick tyto dva filmy, které po spojení v jeden mají skoro tři hodiny nevydal zvlášť je mi záhadou.
Film se snaží být hluboký a nábožensky- dramatický, sdělit nám něco zásadního o bohu, vesmíru a naší malosti ale používá techniky červené knihovny a některé záběry u konce mi připomínaly časopisy svědků jehovových.
Bradu Pittovi v jeho historicky nejhorší roli spíše krásou, než hereckými výkony sekunduje Jessica Chastain, která se zdá být více modelkou než herečkou. Sean Penn je pak ve filmu zcela zbytečný a ztracený, bloudí od záběru k záběru, ostatně jako všechny postavy. Vyzdvihl bych snad jen role jejich synů, které byly věrohodně a dobře zahrané.

Film jako celek byl pro mne zážitkem utahaným, dlouhým a zbytečným.

adam bernau

E-shop

Live